PREAMBULE AA
ANONYMNÍ ALKOHOLICI © je společenství lidí, kteří spolu vzájemně sdílejí své zkušenosti, sílu a naději, že mohou vyřešit svůj společný problém a pomoci ostatním k uzdravení z alkoholismu.
-
Jediným požadavkem členství v AA je touha přestat pít. Členové AA neplatí žádné příspěvky nebo poplatky za členství. Jsme sebestační díky vlastním dobrovolným příspěvkům.
-
AA nejsou spřízněni s žádnou sektou, církví, politickou organizací ani s žádnou jinou institucí, nepřejí si zaplést se do jakékoliv rozepře, nepodporují žádné programy ani žádným jiným programům neodporují.
-
Naším hlavním cílem je zůstat střízliví a napomáhat ostatním alkoholikům k dosahování střízlivosti.
Copyright ©The AA Grapevine, Inc. Vytištěno s povolením.
JAK NA TO
Zřídkakdy jsme viděli člověka selhat, pokud důsledně následoval naši cestu. Pokud se někdo nedokáže uzdravit, pak je to člověk, který se nechce nebo nemůže zcela podřídit tomuto jednoduchému programu. Obvykle jsou to muži a ženy, kteří jsou od narození neschopni být upřímní sami k sobě. I takoví nešťastníci mezi námi jsou. Není to jejich chyba, zdá se, že se takoví narodili. Chybí jim přirozená schopnost poznat a rozvíjet způsob života, který je založen na naprosté čestnosti. Mají jen nepatrnou naději. Pak jsou mezi námi také lidé postiženi vážnými citovými a duševními poruchami, ale mnozí z nich se přesto uzdraví, pokud v sobě naleznou upřímnost.
Naše příběhy obecně ukazují, jak jsme bývali, co se nám přihodilo a jak jsme nyní. Pokud jste se rozhodli, že opravdu chcete to, čeho jsme dosáhli my, a jste ochotni udělat cokoliv, abyste toho dosáhli, pak jste připraveni podniknout určité kroky. U některých z nich jsme zaváhali. Mysleli jsme si, že můžeme najít schůdnější a pohodlnější cestu. Ale mýlili jsme se. Ve vší úpřímnosti vás proto prosíme, abyste se nebáli a byli důslední od samého začátku. Někteří z nás se snažili dál držet svých starých představ, ale výsledek se nedostavil, kým jsme se od nich zcela neoprostili.
Nezapomeňte, že máme co dělat s alkoholem: úskočným, matoucím a mocným! Bez pomoci je toho na nás příliš. Ale existuje někdo, kdo má všechnu moc - je to Bůh. Buď vám dopřáno najít Ho teď!
Polovičatost nikam nevedla. Dospěli jsme k rozhodujícímu okamžiku. Úplně odevzdáni jsme ho požádali o péči a ochranu.
Zde jsou kroky, kterými jsme se vydali a které jsou navrženy jako program uzdravení:
-
Přiznali jsme si svoji bezmocnost nad alkoholem – že se naše životy staly nezvladatelnými.
-
Dospěli jsme k víře, že síla větší než naše může obnovit naše duševní zdraví.
-
Rozhodli jsme se předat svou vůli a svůj život do péče Boha, tak jak jej my sami chápeme .
-
Provedli jsme důkladnou a nebojácnou morální inventuru sami sebe.
-
Přiznali jsme Bohu, sami sobě a jiné lidské bytosti přesnou povahu svých chyb.
-
Byli jsme zcela připraveni, aby Bůh odstranil všechny tyto naše charakterové vady.
-
Pokorně jsme ho požádali, aby naše nedostatky odstranil.
-
Sepsali jsme listinu všech lidí, kterým jsme ublížili, a dospěli jsme k ochotě jim to všem nahradit.
-
Provedli jsme tyto nápravy ve všech případech, kdy nám to situace dovolí, s výjimkou, kdy by naše počínání jim nebo jiným lidem ublížilo.
-
Pokračovali jsme v provádění osobní inventury, a když jsme chybovali, okamžitě jsme to přiznali.
-
Pomocí modlitby a meditace jsme hledali, jak zdokonalit svůj vědomý styk s Bohem, jak jsme ho chápali my, a modlili jsme se pouze za to, aby se nám dostalo poznání jeho vůle a síly ji uskutečnit.
-
Výsledkem těchto kroků bylo, že jsme se duchovně probudili a v důsledku toho jsme projevili snahu prodávat toto poselství ostatním alkoholikům a uplatňovat tyto principy ve všech našich záležitostech.
Mnozí z nás zaprotestovali: „Jaká to vyhlídka! To nemůžu dokázat!“ Nenechte se však odradit. Ani jeden z nás nebyl schopný dodržovat tyto principy naprosto dokonale, nejsme svatí. Jde o to, že jsme ochotni růst po duchovních liniích. Principy, které jsme zde sepsali, se staly vodítkem našeho vývoje. Usilujeme spíš o duchovní pokrok než duchovní dokonalost.
Náš popis alkoholika, kapitola pro agnostiky a naše osobní předcházející a následující příběhy vyjasnily tři související myšlenky:
-
Že jsme jako alkoholici neuměli zvládnout své životy.
-
Že nás našeho alkoholismu nemohla pravděpodobně zbavit žádná lidská síla.
-
Že Bůh je toho schopný, jestliže ho hledáme.
DVANÁCT TRADIC AA
(zkrátené znění)
-
Naše společné blaho by mělo být na prvním místě, osobní uzdravení závisí na jednotě AA.
-
Pro účely naší skupiny je zde pouze jedna konečná autorita – milující Bůh, tak jak se projevuje sám v našem skupinovém svědomí. Naši vedoucí jsou pouze důvěryhodní služobníci; nevládnou nám.
-
Jediným požadavkem pro členství v AA je touha přestat pít.
-
Každá skupina by měla být autonomní s výjimkou případů, které ovlivňují ostatní skupiny nebo AA jako celek.
-
Každá skupina má pouze jediný hlavní účel – prodávat své poselství alkoholikovi, který ještě trpí.
-
Skupina AA by nikdy neměla podporovat ani financovat jakékoli příbuzné zařízení, nebo podnik stojící mimo AA, ani mu propůjčovat jméno AA, aby nás problémy peněz, majetku a prestiže neodváděly od našeho hlavního účelu.
-
Každá skupina AA by měla být plně soběstačná a odmítat příspěvky z vnějšku.
-
Anonymní alkoholici by měli navždy zůstat neprofesionálními, i když naše střediska služeb mohou zaměstnávat specializované pracovníky.
-
AA jako takové by nikdy nemělo být organizováno, ale my můžeme vytvářet služobní rady nebo komise přímo zodpovědné těm, kterým slouží.
-
Anonymní alkoholici nemají názor na záležitosti mimo společenství, proto by jméno AA nemělo být nikdy zataženo do veřejných sporů.
-
Naše vztahy k veřejnosti jsou založeny spíše na přitažlivosti než na reklamě, musíme vždy zachovávat osobní anonymitu na úrovni tisku, rozhlasu a filmu.
-
Anonymita je duchovním základem všech našich Tradic, která nám stále připomíná, abychom kladli principy před osobnosti.
JEŠTĚ O ALKOHOLISMU
Většina z nás si nebyla ochotna přiznat, že jsme skuteční alkoholici. Nikdo nemá rád pomyšlení, že je telesně a duševně odlišný od ostatních. Proto nepřekvapuje, že naše pijácké kariéry byly charakterizovány nesčetnými a marnými pokusy dokázat, že můžeme pít jako druzí lidé. Myšlenkou, že se mu jednoho dne nějakým způsobem podaří kontrolovat vlastní pití a mít z něj požitek, je posedlý každý abnormální piják. Vytrvalost této iluze je udivující. Mnohé pronásleduje až na práh šílenství nebo smrti.
Zjistili jsme, že si musíme do hloubi duše uvědomit, že jsme alkoholiky. To je první krok k uzdravení. Musíme se razantně vypořádat s mylnou představou, že jsme jako druzí lidé nebo jimi můžeme zakrátko být.
My alkoholici jsme muži a ženy, kteří stratili schopnost kontrolovat své pití. Víme, že žádný skutečný alkoholik už nikdy tuto kontrolu nezíská. Každý z nás měl v určité době pocit, že se mu navrací kontrola, ale toto přechodné období – většinou kratičké – bylo vždy nevyhnutelně nasledováno obdobím ještě menší kontroly, což nás přivedlo do stavu žalostné a nepochopitelné demoralizace. Jsme přesvědčeni, že alkoholici našeho typu jsou v zajetí progresivní nemoci. Náš stav se během času zhorší, nikdy nezlepší.
Jsme jako lidé, kteří přišli o nohy; nové jim už nikdy nenarostou. Nejeví se nám ani možnost nějaké léčby, která by z alkoholiků našeho ražení udělala lidi stejné, jako jsou ostatní.
Zkoušeli jsme všechny představitelné způsoby nápravy. V některých případech bylo vidět krátké zlepšení, po kterém vždy nasledovala ještě horší recidiva. Lékaři, kteří jsou obeznámeni s alkoholismem, souhlasí s tím, že neexistuje žádný způsob, jak z alkoholika udělat normálního konzumenta. Věda to možná jednou vyřeší, ale dosud se tak nestalo.
Navzdory všemu, co zde píšeme, mnozí skuteční alkoholici neuvěří, že patří do této skupiny. Lhaním sobě sama a všemožným experimentováním se budou snažit prokázat, že jsou výjimkou, která potvrzuje pravidlo, a proto alkoholiky nejsou. Klobouk dolů před člověkem, který není schopen své pití kontrolovat, ale dokáže se zcela změnit a pít s mírou! Bůh je svědkem, že jsme se velmi usilovně a velmi dlouho snažili pít jako druzí lidé!
Zde je několik metod, které jsme vyzkoušeli. Pít jen pivo, omezit počet skleniček, nikdy nepit sám, nikdy nepit ráno, pít jen doma, nikdy nemít doma alkohol, nikdy nepít během pracovní doby, pít jen při oslavách, vyměnit skotskou za koňak, pít jen přírodní vína, slíbit, že podám výpověď, pokud se v práci opiji, jít na výlet, nejít nikam, zapřísahat se na věky (se slavnostní přísahou nebo bez ní), zvýšit fyzické cvičení, číst více inspirujících knih, uchýlit se do koupelí a léčeben, dobrovolně nastoupit na psychiatrické oddělení – seznam by mohl pokračovat do nekonečna.
Neradi někoho prohlašujeme za alkoholika, můžete si však docela rychle diagnózu stanovit sami. Zajděte do nejbližší hospody a pokuste se kontrolovaně pít. Pijte a náhle přestaňte. Zopakujte si to vícekrát. Pokud jste sami k sobě upřímní, rozhodnutí vám nebude trvat dlouho. Zjištění, jak jste na tom, stojí za případnou kocovinu.
I když se to nedá dokázat, domníváme se, že většina z nás mohla na začátku pijácké kariéry přestat. Problém je v tom, že jen málo alkoholiků dostatečně touží přestat pít, kým je to ještě možné. Počuli jsme o několika případech, kdy lidé, kteří vykazovali jednoznačné znaky alkoholismu, byli schopni na dlouhou dobu přestat pit, protože po tom neodolatelně toužili.
PŘÍSLIBY DEVÁTÉHO KROKU
Budeme-li v této fázi svého růstu snaživí, užasneme ještě dřív, než překročíme polovinu této cesty. Známe novou svobodu a nový pocit šťastí. Přestaneme litovat minulost a přát si za ní zavřít dveře. Porozumíme, co je vyrovnanost a pocit vnitřního míru. Bez ohledu na to, jak hlboko jsme klesli, rozpoznáme, jak a kde může naše vlastní zkušenost prospět druhým. Zmizí náš pocit neužitečnosti a sebělitosti. Přestaneme usilovat jen o sobě a získáme zájem o své blížní. Sobectví se vytratí. Celý náš postoj a pohled na život se změní. Opustí nás strach z lidí az ekonomické nejistoty. Intuitivně budeme vědět, jak se chovat v situacích, které nás kdysi mátly. Náhle si uvědomíme, že Bůh pro nás činí to, co jsme sami pro sobě nikdy nemohli udělat.
Jsou to sliby přehnané? Nemyslíme. Nepřestávají se naplňovat, někdy rychleji, někdy pomaleji, ale vždy se uskuteční, jsme-li ochotni pro to pracovat.
PŘÍSLIBY DESÁTÉHO KROKU
A tak jsme přestali bojovat proti čemukoli a komukoli, dokonce i proti alkoholu. Neboť touto dobou se nám navrátil náš zdravý rozum. Zřídka budeme mít zájem o alkohol. Když budeme v pokušení, ucouvneme před ním jako před plamenem. Naše reakce je docela zdravá a normální a zjistíme, že následovala automaticky. Přijdeme na to, že náš nový postoj k pití nám byl darován bez našeho přičinění. Náhle se objevil! To je ten zázrak. Nebojujeme, ani se nesnažíme vyhýbat pokušení. Máme pocit, jako bychom se ocitli v neutrální zóně – v bezpečí a pod ochranou. Ani jsme se nezapřísahali. Namísto toho byl problém odstraněn. Prostě přestal existovat. Nevychloubáme se, a ani se nebojíme. Taková je naše zkušenost. Dokud se budeme udržovat v dobré duchovní kondici, naše reakce se nezmění.