UPOZORNĚNÍ - PROSÍM ČTĚTE - JAK SE VYHNOUT TECHNICKÝM POTÍŽÍM

INFORMACE K PŘÍPADNÝM TECHNICKÝM POTÍŽÍM SE ZVEŘEJŇOVÁNÍM PŘÍSPĚVKŮ

V poslední době se objevují u některých uživatelů těchto stránek, tedy u návštěvníků a přispěvatelů nepřetržitého online mítinku "Ako to vidí Bill" technické potíže se zveřejňováním. V PŘÍPADĚ, ŽE VÁM PŘÍSPĚVKY MIZÍ, NEJEDNÁ SE V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ O CENZURU. NIC TAKOVÉHO V RÁMCI NAŠICH AA TRADIC...

Nepřetržitý on-line meeting: Jak to vidí Bill

Dátum: 16.07.2015

Vložil: CS_AA

Titulok: Ako to vidí Bill 238

238.

Ufňukaný mučedník

“Sebelítost je jednou z nejméně šťastných charakterových vad, kterou známe a která nám ubírá nejvíce času. Brání nám v duchovním růstu a dokáže velmi účině přerušit komunikaci s našimi přáteli, protože dokáže zkonzumovat veškerou naši pozornost. Představuje ufňukanou formu mučednictví, kterou si nikdo z nás nemůže dovolit.
Máme na ní nějaký lék? Ano, je potřeba se pořádně podívat na sebe sama a ještě lepší je se podívat na Dvanáct kroků programu uzdravení společenství AA. Když se podíváme, jak před námi používali kroky mnozí starší členové, aby proměnili bolest a protivenství, můžeme být ispirováni, abychom sami zkusili začít žít podle těchto životadárných principů.”

Dopis, 1966


238
Sentimentálne martýrstvo

„Sebaľútosť je jednou z najnešťastnejších a najzničujúcejších chýb, aké poznáme. Je brzdou každého duchovného pokroku a kvôli neprimeraným požiadavkám o pozornosť a súcit dokáže úplne prerušiť reálnu komunikáciu s našimi druhmi. Je sentimentálnou formou martýrstva a chorobným prejavom.
„Pomoc?“ Nuž, pozrime sa pozorne na seba a ešte pozornejšie do Dvanástich krokov zotavovania AA. Keď uvidíme, koľkí z našich druhov AA použili Kroky na prekonanie veľkej bolesti a nepriazni osudu, budeme aj my inšpirovaní, aby sme vyskúšali tieto životodarné princípy.“
LETTER, 1966


Dátum: 15.07.2015

Vložil: CS_AA

Titulok: Ako to vidí Bill 237

237.

Nevydáváme žádná nařízení

Ani Generální konference služeb v AA, ani její rada důvěrníků a dokonce ani komise kterékoliv skupiny AA nemůže žádnému členovi společenství AA vydat žádné nařízení, které by pro něj bylo závázné. Také není možné, aby tyto komise někomu vyměřily nějaký trest.
Jednotlivé skupiny AA se občas pokusí někoho vyloučit, ale potrestaný člen se obyčejně vrátí na setkání se slovy: “Společenství AA znamená naději na život, nemůžete mě vyloučit!” Různé komise často doporučovaly členům společenství AA, aby přestali pracovat se členy, kteří neustále recidivují. Dostalo se jim však odpovědi: “Jak dělám práci Dvanáctého kroku je můj vlastní problém. Kdo vám dal právo mě soudit?”
To ovšem neznamená, že člen společenství AA nepřijme od staršího člena dobrou radu nebo návrh. Znamená to jenom, že se brání přijmout jakékoliv nařízení.




Dvanáct kroků a dvanáct tradic str. 173


237
Bez príkazov
Ani Svetová konferencia služieb AA, ani jej správna rada či výbor tej najzákladnejšej skupiny nemôžu vydať pre členov AA nariadenie, ktoré by malo všeobecnú platnosť, nehovoriac o vymeraní nejakého trestu. Pokúsili sme sa o to mnohokrát, ale výsledkom bolo vždy totálne zlyhanie.
Skupiny sa občas pokúsili vylúčiť členov, ale vyhostení sa opäť vrátili do skupiny a hovorili: „Toto je náš život, nemôžete nás z neho vylúčiť.“ Keď vedenie inštruovalo mnohých AA, aby prestali pracovať s chronicky zlyhávajúcimi jednotlivcami, dostali odpoveď: „Ako pracujem na Dvanástich krokoch, je moja vec. Kto ste, aby ste ma súdili?“
Takýto postoj nemusí znamenať, že AA odmieta prijať dobré rady alebo návrhy od skúsenejších členov. Jednoducho protestuje proti príkazom.
TWELVE AND TWELVE, s. 177

Dátum: 14.07.2015

Vložil: CS_AA

Titulok: Ako to vidí Bill 236

236.

Dokonalost – pouhý cíl

Člověk nedokáže a ani nemůže získat cosi jako absolutní míru pokory. V tom nejlepším případě dokáže pouze letmo zahlédnout a poznat smysl a nádheru tohoto ideálu. Jedině sám Bůh je jeho ztělesněním. My lidé můžeme žít a duchovně růst pouze ve oblasti relativních pojmů.
A proto se snažíme o každodenní pokrok a přiblížení se k ideálu a o zlepšování míry naší pokory.

* * * * *
Jenom málo z nás dokáže snadno a rychle dosáhnout připravenosti k cestě za duchovním a mravním zdokonalováním. Jsme ochotni se spokojit s takovou mírou dokonalosti, se kterou bychom si vystačili v každodenním životě. Je jasné, že každý z nás má značně odlišné představy o tom, co je pro život dostatečné. Mylně usilujeme o cíle, které jsme si sami stanovili a neusilujeme o naprosto dokonalý cíl, který je Bůh sám.


1. Grapevine, Červen 1961
2. Dvanáct kroků a dvanáct tradicí str. 68

236
Dokonalosť – iba cieľ
Ľudia nemôžu dosiahnuť absolútnu pokoru. Prinajlepšom môžeme iba letmo pochopiť význam a veľkoleposť tohto dokonalého ideálu. Jedine samotný Boh ju môže vyjadriť úplne; my, ľudské bytosti, potrebujeme žiť a rásť v relatívnej sfére.
Snažíme sa, aby sme napredovali v pokore deň po dni.
««« »»»
Len niektorí z nás rýchlo alebo ľahko dospejú k zaoberaniu sa duchovnou a morálnou dokonalosťou; chceme sa uspokojiť s takým pokrokom, ktorý nám umožní ako-tak prechádzať životom, samozrejme, v súlade s našimi rozmanitých predstavami o tom, ako by to malo prebiehať. Mylne sa snažíme dosiahnuť ciele, ktoré si určujeme sami, namiesto toho dokonalého, ktorý je z Boha.
1. GRAPEVINE, JÚN 1961
2. TWELVE AND TWELVE, s. 69

Dátum: 13.07.2015

Vložil: CS_AA

Titulok: Ako to vidí Bill 235

235
Hľadanie stratenej viery
Mnohí z AA môžu povedať: „Spreneverili sme sa svojej detinskej viere. Keď začali prichádzať materiálne úspechy, cítili sme, že v hre života vyhrávame. Bolo to vzrušujúce a boli sme z toho šťastní.
Prečo by sme sa mali znepokojovať teologickými pojmami a náboženskými povinnosťami či stavom našich duší teraz alebo potom? Vôľa zvíťaziť by nás mala cez všetko preniesť.
Potom nás však začal ovládať alkohol. Napokon, keď sa na našom skóre objavila ,nula’ a videli sme, že ďalší úder by nás vyradil z hry navždy, museli sme začať hľadať svoju stratenú vieru. Bola to skupina AA, kde sme ju objavili.“
TWELVE AND TWELVE, s. 29


235.

Hledání ztracené víry

Skoro každý člen společenství AA vám řekne, “Odchýlili jsme se od víry, kterou jsme jako děti měli. Když se dostavil úspěch v materiální oblasti, cítili jsme se být vítězi ve hře života. Bylo to velmi vzrušující a my jsme byli šťastní.
Proč bychom se tedy měli nechat obtěžovat teologickými abstrakcemi a církevními povinnostmi? Proč by nás mělo obtěžovat, v jakém stavu se teď nachází naše duše a v jakém bude v budoucnu? Naše vůle po vítězství nás přece přenese přes všechny životní problémy.
A tehdy do našeho života tvrdě zasáhl alkohol. Nakonec nám v ruce nezůstal jediný trumf a když jsme pochopili, že nás v dalším kole čeká úplná porážka a tím ztratíme naši hru jednou provždy, museli jsme začít hledat kdysi ztracenou víru. Našli jsme ji právě ve společenství AA.”


Dvanáct kroků a dvanáct tradic str. 28-29

Dátum: 12.07.2015

Vložil: CS_AA

Titulok: Ako to vidí Bill 234

234.

Osvobození vězni

Z dopisu skupině AA ve věznici:

“Každý člen společenství AA byl v jistém smyslu a stále ještě je vězněm. Každý z nás si okolo sebe postavil zeď a odřízl se tak od okolní společnosti. Každý z nás velmi dobře zná sociální stigma. Většina z vás to má zcela jistě složitější, protože ve vašem případě také společnost okolo vás postavila zeď. Ve skutečnosti však mezi námi není žádný zvláštní rozdíl, což většina členů společenství AA moc dobře ví.
Ale až opustíte věznici a příjdete do světa AA, můžete si být jisti, že nikoho z nás nebude zajímat, co jste provedli. Zajímá nás pouze vaše snaha stát se lepšími lidmi a ne to, jací jste byli.”

* * * * *
“Někdy je těžké se vyrovnat s mentálními a emočními problémy v období, kdy se snažíme zůstat střízliví. Ale dobře víme, že z dlouhodobého hlediska, je právě překonávání těchto problémů skutečnou prověrkou AA způsobu života. Protivenství a problémy nám totiž nabízejí větší možnosti pro duchovní růst než nám mohou nabídnout pohodlí a úspěch.”



1. Dopis, 1949
2. Dopis, 1964

234
Oslobodení väzni
List väzenskej skupine:
„Každý AA sa stal v istom zmysle zajatcom. Každý z nás sa oddelil od spoločnosti múrom, každý pozná spoločenskú stigmu. Mnohí z vás to mali ešte ťažšie: Vo vašom prípade spoločnosť vybudovala múr okolo vás. Nie je v tom však nejaký podstatný rozdiel, je to skutočnosť, ktorú teraz pozná prakticky každý AA.
Z tohto dôvodu, keď vstúpite do sveta AA mimo múrov väzenia, môžete si byť istí, že nikto sa nebude starať o to, že ste si odsedeli svoj čas. Pre nás je podstatné to, kým chcete byť, a nie to, kým ste boli.“
««« »»»
„Pri získavaní triezvosti je niekedy veľmi ťažké prekonať psychické a emocionálne ťažkosti. Napriek tomu však vidíme, že prekonanie týchto problémov je z dlhodobého hľadiska reálnym testom spôsobu života AA. Nepriazeň osudu nám prináša viac príležitostí rásť, než prináša pohodlie a úspech.“
1. LETTER, 1949
2. LETTER, 1964

Dátum: 11.07.2015

Vložil: CS_AA

Titulok: Ako to vidí Bill 223

233.

Každodenní život

Ve společenství AA tolik klademe důraz na osobní inventuru, protože většina z nás si nikdy neosvojila pravidelné sebezpytování.
V okamžiku, kdy se tato prospěšná procedura stane pravidelným zvykem zjistíme, že je natolik zajímavá a užitečná, že už nikdy nebudeme litovat vynaloženého času a úsilí. Je to proto, že nám minuty a mnohdy i hodiny, které strávíme sebezpytováním, pomáhají udělat zbytek dne lepší a šťastnější. Nakonec se nám inventura stane spíše potřebou v každodenním životě a přestane být něčím neobvyklým.











Dvanáct kroků a dvanáct tradic str. 89-90


233
Každodenný život
AA kladie veľký dôraz na osobnú inventúru, pretože väčšina z nás si v skutočnosti nikdy neosvojila návyk precízneho sebahodnotenia.
Keď sa stane praktizovanie sebahodnotenia zdravým návykom, pochopíme, že je zaujímavé a užitočné, že čas, ktorý mu venujeme, nebude stratený. Minúty a hodiny, ktoré strávime sebaskúmaním, urobia zvyšné hodiny dňa lepšími a šťastnejšími. Po dlhšom čase sa naše inventúry stanú skôr nevyhnutnosťou každodenného života ako niečím nezvyčajným alebo zvláštnym.
TWELVE AND TWELVE, ss. 91-92

Dátum: 10.07.2015

Vložil: CS_AA

Titulok: AKo to vidí Bill 232

232.

Cena lidské vůle

V mnoha nově příchozích dozrává přesvědčení, že lidská vůle nemá vůbec žádnou cenu, protože na vlastní kůži mnohokrát zažili zmar vlastního snažení. Dospěli k přesvědčení, že nejenom alkohol, ale i většinu ostatních problémů, nelze zdolat ukvapeným útokem za pomoci vlastní vůle.
Ale přesto existují určité věci, které člověk zvládne sám. Jenom on sám si může na základě nových zkušeností vypěstovat tolik potřebnou vlastnost, jakou je ochota. Když člověk získá ochotu, je to opět on sám, kdo může udělat rozhodnutí, že se bude snažit žít podle duchovních principů. Tento pokus o uspořádání si života tímto způsobem je ve skutečnosti aktem vlastní vůle. To je správný způsob, jak vůli používat.
Samozřejmě, že všech Dvanáct kroků vyžaduje naší trvalou osobní snahu přizpůsobit se jejich principům. A my věříme, že se tímto způsobem přizpůsobujeme Boží vůli.

Dvanáct kroků a dvanáct tradic str. 40

232
Hodnota ľudskej vôle
U mnohých nováčikov, ktorým sa pomaly, ale natrvalo začínajú otvárať oči, rastie presvedčenie, že ľudská vôľa nemá žiadnu cenu. Dospeli k presvedčeniu, niekedy správnemu, že okrem alkoholu jestvuje mnoho ďalších problémov, ktoré neustúpia pred prudkým útokom poháňaným vôľou jedinca.
Jestvuje však niekoľko vecí, ktoré môže jednotlivec urobiť. Úplne sám a vo svetle vlastného prípadu musí zlepšovať kvalitu svojej ochoty. Keď sa stane ochotným, sám za seba sa môže rozhodnúť, že sa bude usilovať o duchovné smerovanie. Pokusy o nové smerovanie sú totiž aktom vlastnej vôle. Takto môže správne využiť svoje schopnosti.
Všetkých Dvanásť krokov AA si vyžaduje podporu a osobné úsilie podriadiť sa ich princípom, a teda aj Božej vôli.
TWELVE AND TWELVE, ss. 41-42

Dátum: 09.07.2015

Vložil: CS_AA

Titulok: Ako to vidí Bill 231

231.

Máme výsadu, že můžeme komunikovat

Každý člověk musí souhlasit s tím, že my ve společenství AA jsme neuvěřitelně šťastní lidé. Jsme šťastní proto, že jsme tolik trpěli a že se můžeme poznávat, porozumět si navzájem a milovat se.
Tyto ctnosti a vlastnosti nejsou z těch, které by se daly získat nebo zasloužit. Většina z nás si je vědoma toho, že jsou to vzácné dary, které mají původ v opravdovém bratrství, zrozeném díky milosti Boží ze společného utrpení.
A proto máme výsadu, že můžeme jeden s druhým komunikovat způsobem, který není mezi našimi nealkoholickými přáteli, žijícími okolo nás, příliš často obvyklý.

* * * * *
“Velmi často jsem se styděl za můj psychický stav a tak jsem o něm nemluvil. Ale teď jsem schopen přiznat, že často trpím depresemi a tím jsem k sobě přilákal lidi s podobným problémem. Práce s nimi mi velmi pomohla.”*











* Bill dodává, že po roce 1955 už nikdy netrpěl depresemi.

1. Grapevine, Říjem 1959
2. Dopis, 1954


231
Privilégium komunikácie
Každý musí súhlasiť s tým, že my AA sme neuveriteľne šťastní ľudia; šťastní, že sme tak veľa trpeli; šťastní, že môžeme poznať, chápať a milovať jeden druhého jedinečným spôsobom.
Tieto vlastnosti a cnosti sú ťažko nadobudnutým tovarom. Samozrejme, väčšina z nás veľmi dobre vie, že sú to vzácne dary, ktoré majú skutočný pôvod v našom príbuzenstve zrodenom zo spoločnej bolesti a spoločného oslobodenia prostredníctvom Božej milosti.
Na základe tohto máme privilégium vzájomne komunikovať v takej miere a takým spôsobom, ktorý často neprekonajú ani naši priatelia–nealkoholici, ktorí žijú okolo nás.
««« »»»
„Za svoj stav som sa zvykol hanbiť, a preto som o ňom nerozprával. Dnes však spokojne priznám, že som depresívny*, a priťahuje to ku mne tých, ktorí sú tiež v depresii. Práca s nimi mi veľmi pomáha.“
1. GRAPEVINE, OKTÓBER 1959
2. LETTER, 1954
*Bill dodal, že po roku 1955 nemal žiadnu depresiu.

Dátum: 08.07.2015

Vložil: CS_AA

Titulok: Ako to vidí Bill 230

230.

Máme milovat všechny?

Jenom málo lidí na světě může tvrdit, že milují všechny lidi a jejich tvrzení bude pravdivé. Většina z nás si musí přiznat, že milujeme jenom několik lidí. Zbytek je nám lhostejný a existuje také několik lidí, které opravdu nemáme rádi nebo je přímo nenávidíme.
Ve společenství AA jsme pochopili, že potřebujeme udržovat mnohem lepší vztahy, abychom si mohli zachovat naší vyrovnanost. Musíme opustit naší představu, že můžeme sobecky milovat jenom několik lidí, ignorovat většinu ostatních a stále se všech dohromady bát a zároveň je nenávidět. Stačí, když budeme naši představu postupně opouštět, den po dni.
Můžeme se pokusit přestat klást neodůvodněné požadavky na ty, které milujeme. Můžeme začít prokazovat lidem laskavost tam, kde jsme to dříve nedělali. Vůči těm, které nemáme rádi, můžeme začít alespoň uplatňovat spravedlivý přístup a zdvořilost, a někdy jim můžeme ustoupit, abychom je lépe pochopili a mohli jim pomoci.



Dvanáct kroků a dvanáct tradic str. 92-93


230
Každého milovať?
Nie je veľa ľudí, ktorí môžu pravdivo prehlásiť, že milujú každého. Väčšina z nás prizná, že milujeme ľudí, ale len niekoľkých; mnohí sú nám ľahostajní. A čo sa týka zvyšku – nuž, nemáme ich radi alebo ich nenávidíme.
My AA zisťujeme, že potrebujeme oveľa viac, aby sme si udržali rovnováhu. Musíme, i keď po malých krôčikoch opustiť názor, že je v poriadku majetnícky milovať zopár ľudí, mnohých ignorovať a vo vzťahu k ostatným zotrvávať v strachu alebo nenávisti.
Skúsme prestať klásť nerozumné požiadavky na ľudí, ktorých milujeme. Tam, kde sme predtým neprejavovali žiaden cit, prejavme láskavosť. Voči tým, ktorých sme nemali radi, môžeme začať uplatňovať spravodlivosť, zdvorilosť a urobiť, čo je v našich silách, aby sme ich pochopili a pomohli im.
TWELVE AND TWELVE, s. 95


Dátum: 08.07.2015

Vložil: hugo

Titulok: Re:Ako to vidí Bill 230

Hugo alkoholik,

všechny a všechno milovat neumím. Snažím se jen milovat víc, aby se mi lásky dostalo. Nerozumné požadavky asi někdy kladu. Jen těžko rozeznám kdy. Věřím, že mi Bůh cestu ukáže, ale musím vždy přiložit ruku k dílu.
<< 5 | 6 | 7 | 8 | 9 >>

Pridať nový príspevok