Dátum: 11.09.2015

Vložil: CS_AA

Titulok: Ako to vidí Bill 283

293.

Vzpoura nebo přijetí

Každý z nás prožívá období, kdy se dokáže modlit pouze s velkými obtížemi. Příležitostně zajdeme i mnohem dál. Zachvátí nás vzpoura natolik bolestná, že se prostě modlit nedokážeme. Jesliže se to stane, neměli bychom o sobě smýšlet příliš špatně. Až to bude možné, měli bychom se opět začít modlit a dělat to, o čem víme, že nám prospívá.

* * * * *
Člověk, který dokáže vytvat v modlitbě, zjistí, že má ohromný dar. Pozná, že v okamžiku, kdy se musí vyrovnat se složitými podmínkami, všechno zvládne. Dokáže přijmout sám sebe i okolní svět, ve kterém žije.
Dokáže to proto, že přijímá Boha, který je Vším a všechno miluje. Když říká, Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé,…”, myslí to doopravdy a s naprostou pokorou. Ví že, pokud je ponořený do meditace a osvobozený od ruchu a hluku okolního světa, je v Božích rukou a jeho osud je v každém okamžiku v bezpečí, bez ohledu na to, co se může stát.

1. Dvanáct kroků a dvanáct tradic str. 105
2. Grapevine, Červen 1958

293
Rebélia a prijatie
Každý z nás prechádza obdobím, keď sa môžeme jedine úpenlivo modliť. Niekedy však zájdeme aj ďalej. Zmocní sa nás taká odpudzujúca rebélia, že sa jednoducho ani nemodlíme. Keď sa to stane, nemali by sme zmýšľať o sebe príliš zle. Jednoducho by sme sa mali čo najskôr vrátiť k modlitbe a robiť to, čo považujeme pre seba za dobré.
««« »»»
Človek, ktorý zotrváva v modlitbe, zisťuje, že vlastní úžasné dary. Keď musí riešiť ťažké okolnosti, zisťuje, že im dokáže čeliť. Dokáže prijať sám seba i svet okolo seba.
Dokáže to robiť, lebo teraz prijíma Boha, ktorý je Všetkým – a miluje všetkých. Keď povie, „Otče náš, ktorý si v nebesiach, nech sa posvätí Tvoje meno,“ myslí to úprimne a pokorne. Keď medituje oslobodený od hluku sveta, vie, že je v Božích rukách a že jeho konečný cieľ je naozaj istý, teraz alebo potom, nech sa stane čokoľvek.
1. TWELVE AND TWELVE, s. 108
2. GRAPEVINE, JÚN 1958

Pridať nový príspevok