NOVÉ TEXTY - pro aktuální použití

PREAMBULE AA

ANONYMNÍ ALKOHOLICI © je společenství mužů a žen, kteří spolu vzájemně sdílejí své zkušenosti, sílu a naději, že mohou vyřešit svůj společný problém a pomoci ostatním k uzdravení z alkoholismu.

• Jediným požadavkem členství v AA je touha přestat pít. Členové AA neplatí žádné příspěvky nebo poplatky za členství. Jsme soběstační díky vlastním dobrovolným příspěvkům.

• AA nejsou spřízněni s žádnou sektou, církví, politickou organizací ani s žádnou jinou institucí, nepřejí si zaplést se do jakékoliv rozepře, nepodporují žádné programy ani žádným jiným programům neodporují.

• Našim hlavním cílem je zůstat střízliví a napomáhat ostatním alkoholikům k dosahování střízlivosti.

Copyright ©The AA Grapevine, Inc.Vytištěno s povolením.

JAK NA TO

Zřídkakdy jsme viděli člověka selhat, pokud důsledně následoval naši cestu. Jestliže se někdo nedokáže uzdravit, pak je to člověk, který se nechce nebo nemůže zcela podřídit tomuto jednoduchému programu. Obvykle jsou to muži a ženy, kteří jsou od narození neschopní být upřímní sami k sobě. I takoví nešťastníci mezi námi jsou. Není to jejich chyba, zdá se, že se takoví narodili. Chybí jim přirozená schopnost poznat a rozvíjet způsob života, který je založen na naprosté čestnosti. Mají jen nepatrnou naději. Pak jsou mezi námi také lidé postižení vážnými citovými a duševními poruchami, ale mnozí z nich se přesto uzdraví, pokud v sobě naleznou upřímnost.

Naše příběhy obecně ukazují, jací jsme bývali, co se nám přihodilo a jací jsme nyní. Jestliže jste se rozhodli, že opravdu chcete to, čeho jsme dosáhli my, a jste ochotni udělat cokoli, abyste toho dosáhli, pak jste připraveni podniknout určité kroky. U některých z nich jsme zaváhali. Mysleli jsme si, že můžeme najít schůdnější a pohodlnější cestu. Ale mýlili jsme se. Ve vší upřímnosti vás proto prosíme, abyste se nebáli a byli důslední od samého začátku. Někteří z nás se snažili dál držet svých starých představ, ale výsledek se nedostavil, dokud jsme se od nich zcela neoprostili.

Nezapomeňte, že máme co dělat s alkoholem: úskočným, matoucím a mocným! Bez pomoci je toho na nás příliš. Ale existuje někdo, kdo má všechnu moc – je to Bůh. Budiž vám dopřáno nalézt Ho teď!

Polovičatost nikam nevedla. Dospěli jsme k rozhodujícímu okamžiku. Zcela odevzdáni jsme Ho požádali o péči a ochranu.

Zde jsou kroky, kterými jsme se vydali a které jsou navrženy jako program uzdravení:

1. Přiznali jsme si svou bezmocnost nad alkoholem – že se naše životy staly nezvladatelnými.

2. Dospěli jsme k víře, že síla větší než naše může obnovit naše duševní zdraví.

3. Rozhodli jsme se předat svoji vůli a svůj život do péče Boha, tak jak ho my sami chápeme.

4. Provedli jsme důkladnou a nebojácnou morální inventuru sami sebe.

5. Přiznali jsme Bohu, sami sobě a jiné lidské bytosti přesnou povahu svých chyb.

6. Byli jsme zcela připraveni, aby Bůh odstranil všechny tyto naše charakterové vady.

7. Pokorně jsme ho požádali, aby naše nedostatky odstranil.

8. Sepsali jsme listinu všech lidí, kterým jsme ublížili, a dospěli jsme k ochotě jim to všem nahradit.

9. Provedli jsme tyto nápravy ve všech případech, kdy nám to situace dovolí, s výjimkou, kdy by naše počínání jim nebo jiným lidem ublížilo.

10. Pokračovali jsme v provádění osobní inventury, a když jsme chybovali, okamžitě jsme to přiznali.

11. Pomocí modlitby a meditace jsme hledali, jak zdokonalit svůj vědomý styk s Bohem, jak jsme ho chápali my, a modlili jsme se pouze za to, aby se nám dostalo poznání jeho vůle a síly ji uskutečnit.

12. Výsledkem těchto kroků bylo, že jsme se duchovně probudili a v důsledku toho jsme projevili snahu předávat toto poselství ostatním alkoholikům a uplatňovat tyto principy ve všech našich záležitostech.

Mnozí z nás zaprotestovali: „Jaká to vyhlídka! To nemůžu dokázat!“ Nenechte se však odradit. Ani jeden z nás nebyl schopen dodržovat tyto principy naprosto dokonale, nejsme svatí. Jde o to, že jsme ochotni růst po duchovních liniích. Principy, které jsme zde sepsali, se staly vodítkem našeho vývoje. Usilujeme spíš o duchovní pokrok než duchovní dokonalost.

Náš popis alkoholika, kapitola pro agnostiky a naše osobní předcházející a následující příběhy vyjasnily tři související myšlenky:

1. Že jsme jakožto alkoholici neuměli zvládnout své životy.

2. Že nás našeho alkoholismu nemohla pravděpodobně zbavit žádná lidská síla.

3. Že Bůh je toho schopen, jestliže ho hledáme.

DVANÁCT TRADIC AA

(zkrácené znění)

1.   Naše společné blaho by mělo být na prvním místě, osobní uzdravení závisí na jednotě AA.

2.   Pro účely naší skupiny je zde pouze jedna konečná autorita - milující Bůh, tak jak se projevuje sám v našem skupinovém svědomí. Naši vedoucí jsou pouze důvěryhodní služebníci; nevládnou nám.

3.   Jediným požadavkem pro členství v AA je touha přestat pít.

4.   Každá skupina by měla být autonomní s výjimkou případů, které ovlivňují ostatní skupiny nebo AA jako celek.

5.   Každá skupina má pouze jediný hlavní účel - předávat své poselství alkoholikovi, který ještě trpí.

6.   Skupina AA by nikdy neměla podporovat ani financovat jakékoliv příbuzné zařízení, nebo podnik stojící mimo AA, ani mu propůjčovat jméno AA, aby nás problémy peněz, majetku a prestiže neodváděly od našeho hlavního účelu.

7.   Každá skupina AA by měla být plně soběstačná a odmítat příspěvky z vnějšku.

8.   Anonymní alkoholici by měli navždy zůstat neprofesionálními, i když naše střediska služeb mohou zaměstnávat specializované pracovníky.

9.   AA jako takové by nikdy nemělo být organizováno, ale my můžeme vytvářet služební rady nebo komise přímo odpovědné těm, kterým slouží.

10. Anonymní alkoholici nemají názor na záležitosti mimo společenství, proto by jméno AA nemělo být nikdy zataženo do veřejných sporů.

11. Naše vztahy k veřejnosti jsou založeny spíše na přitažlivosti než na reklamě, musíme vždy zachovávat osobní anonymitu na úrovni tisku, rozhlasu a filmu.

12. Anonymita je duchovním základem všech našich Tradic, která nám stále připomíná, abychom kladli principy před osobnosti.

JEŠTĚ O ALKOHOLISMU

Většina z nás si nebyla ochotna přiznat, že jsme skuteční alkoholici. Nikdo nemá rád pomyšlení, že je tělesně a duševně odlišný od ostatních. Proto nepřekvapuje, že naše pijácké kariéry byly charakterizovány nesčetnými a marnými pokusy dokázat, že můžeme pít jako druzí lidé. Myšlenkou, že se mu jednoho dne nějakým způsobem podaří kontrolovat vlastní pití a mít z něj požitek, je posedlý každý abnormální piják. Vytrvalost této iluze je udivující. Mnohé pronásleduje až na práh šílenství nebo smrti.

Zjistili jsme, že si musíme do hloubi duše uvědomit, že jsme alkoholiky. To je první krok k uzdravení. Musíme se razantně vypořádat s mylnou představou, že jsme jako druzí lidé nebo jimi můžeme zakrátko být.

My alkoholici jsme muži a ženy, kteří pozbyli schopnost kontrolovat své pití. Víme, že žádný skutečný alkoholik již nikdy tuto kontrolu nezíská. Každý z nás měl v určité době pocit, že se mu navrací kontrola, ale toto přechodné období – většinou kratičké – bylo vždy nevyhnutelně následováno obdobím ještě menší kontroly, což nás přivedlo do stavu žalostné a nepochopitelné demoralizace. Jsme přesvědčeni, že alkoholici našeho typu jsou v zajetí progresivní choroby. Náš stav se během času zhorší, nikdy nezlepší.

Jsme jako lidé, kteří přišli o nohy; nové jim už nikdy nenarostou. Nejeví se nám ani možnost nějaké léčby, která by z alkoholiků našeho ražení udělala lidi stejné, jako jsou ostatní.

Zkoušeli jsme všechny představitelné způsoby nápravy. V některých případech bylo vidět krátké zlepšení, po kterém vždy následovala ještě horší recidiva. Lékaři, kteří jsou obeznámeni s alkoholismem, souhlasí s tím, že neexistuje žádný způsob, jak z alkoholika udělat normálního konzumenta. Věda to možná jednou vyřeší, ale dosud se tak nestalo.

Navzdory všemu, co zde píšeme, mnozí skuteční alkoholici neuvěří, že patří do této skupiny. Klamáním sebe sama a všemožným experimentováním se budou snažit prokázat, že jsou výjimkou, která potvrzuje pravidlo, a proto alkoholiky nejsou. Klobouk dolů před člověkem, který není schopen své pití kontrolovat, ale dokáže se zcela změnit a pít s mírou! Bůh je svědkem, že jsme se velmi usilovně a velmi dlouho snažili pít jako druzí lidé!

Zde je několik metod, které jsme vyzkoušeli. Pít pouze pivo, omezit počet skleniček, nikdy nepít sám, nikdy nepít po ránu, pít pouze doma, nikdy nemít doma alkohol, nikdy nepít během pracovní doby, pít jen při oslavách, vyměnit skotskou za koňak, pít jen přírodní vína, slíbit, že podám výpověď, jestliže se v práci opiji, jít na výlet, nejít nikam, zapřísahat se na věky (se slavnostní přísahou nebo bez ní), zvýšit fyzické cvičení, číst více inspirujících knih, uchýlit se do lázní a léčeben, dobrovolně nastoupit na psychiatrické oddělení – seznam by mohl pokračovat do nekonečna.

Neradi někoho prohlašujeme za alkoholika, můžete si však celkem rychle diagnózu stanovit sami. Zajděte do nejbližší hospody a pokuste se kontrolovaně pít. Pijte a náhle přestaňte. Zopakujte si to vícekrát. Pokud jste sami k sobě upřímní, rozhodnutí vám nebude trvat dlouho. Zjištění, jak jste na tom, stojí za případnou kocovinu.

I když se to nedá dokázat, domníváme se, že většina z nás mohla na počátku pijácké kariéry přestat. Potíž je v tom, že jen málo alkoholiků dostatečně touží přestat pít, dokud je to ještě možné. Slyšeli jsme o několika případech, kdy lidé, kteří vykazovali jednoznačné znaky alkoholismu, byli schopni na dlouhou dobu přestat pít, protože po tom neodolatelně toužili.

PŘÍSLIBY DEVÁTÉHO KROKU

Budeme-li v této fázi svého růstu snaživí, užasneme ještě dřív, než překročíme polovinu této cesty. Poznáme novou svobodu a nový pocit štěstí. Přestaneme litovat minulost a přát si za ní zavřít dveře. Porozumíme, co je vyrovnanost a pocit vnitřního míru. Bez ohledu na to, jak hluboko jsme klesli, rozpoznáme, jak a kde může naše vlastní zkušenost prospět druhým. Zmizí náš pocit neužitečnosti a sebelítosti. Přestaneme usilovat jen o sebe a získáme zájem o své bližní. Sobectví se vytratí. Celý náš postoj a pohled na život se změní. Opustí nás strach z lidí a z ekonomické nejistoty. Intuitivně budeme vědět, jak se chovat v situacích, které nás kdysi mátly. Náhle si uvědomíme, že Bůh pro nás činí to, co jsme sami pro sebe nikdy nemohli udělat.

Jsou to sliby přehnané? Nemyslíme. Nepřestávají se naplňovat, někdy rychleji, někdy pomaleji, ale vždy se uskuteční, jsme-li ochotni pro to pracovat.

PŘÍSLIBY DESÁTÉHO KROKU

A tak jsme přestali bojovat proti čemukoliv a komukoliv, dokonce i proti alkoholu. Neboť touto dobou se nám navrátil náš zdravý rozum. Zřídka budeme mít zájem o alkohol. Když budeme v pokušení, ucouvneme před ním jako před plamenem. Naše reakce je docela zdravá a normální a zjistíme, že následovala automaticky. Přijdeme na to, že náš nový postoj k pití nám byl darován bez našeho přičinění. Náhle se objevil! To je ten zázrak. Nebojujeme, ani se nesnažíme vyhýbat pokušení. Máme pocit, jako bychom se octli v neutrální zóně – v bezpečí a pod ochranou. Ani jsme se nezapřísahali. Namísto toho byl problém odstraněn. Prostě přestal existovat. Nevychloubáme se, a ani se nebojíme. Taková je naše zkušenost. Dokud se budeme udržovat v dobré duchovní kondici, naše reakce se nezmění.