UPOZORNĚNÍ - PROSÍM ČTĚTE - JAK SE VYHNOUT TECHNICKÝM POTÍŽÍM
INFORMACE K PŘÍPADNÝM TECHNICKÝM POTÍŽÍM SE ZVEŘEJŇOVÁNÍM PŘÍSPĚVKŮ
V poslední době se objevují u některých uživatelů těchto stránek, tedy u návštěvníků a přispěvatelů nepřetržitého online mítinku "Ako to vidí Bill" technické potíže se zveřejňováním. V PŘÍPADĚ, ŽE VÁM PŘÍSPĚVKY MIZÍ, NEJEDNÁ SE V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ O CENZURU. NIC TAKOVÉHO V RÁMCI NAŠICH AA TRADIC...
Nepřetržitý on-line meeting: Jak to vidí Bill
Dátum: 14.12.2014
Vložil: CS_AA
Titulok: Ako to vidí Bill 24
24.
V bezvýchodné situaci jsme si podobni
Na počátku to trvalo čtyři roky, než přineslo společenství AA trvalou střízlivost první alkoholičce. Ženy tvrdily, že jsou odlišné, to samé tvrdili lidé, kteří dopadli pouze na “vysoké dno”. Říkali, že společenství AA pro ně není to pravé. Když se naše vzájemná komunikace zlepšila, zejména díky jim, situace se rapidně změnila.
Proces ztotožnění a osobní proměny nadále pokračoval. Bezdomovci říkali, že jsou odlišní. Mnohem hlasitěji to říkali prominenti. Obdobná tvrzení přicházela od umělců, bohatých, chudých, věřících, agnostiků, Indiánů, Eskymáků, armádních veteránů a od vězňů.
Dnes každý z těchto alkoholiků a velké množství dalších mluví o tom, jak velmi se podobáme jeden druhému, když si přiznáme bezvýchodnost naší situace.
Grapevine, Říjen 1959
24 V ťažkostiach sme rovnakí
Na začiatku trvalo celé štyri roky, kým AA prinieslo trvalú triezvosť čo i len jednej alkoholičke. Ženy hovorili, že ako „zotavujúce sa alkoholičky“ sú odlišné; AA nie je pre ne. Keď sa však komunikácia zdokonalila, najmä medzi samotnými ženami, takýto obraz sa začal meniť.
Proces identifikácie a šírenia myšlienky stále pokračoval. Mnohí alkoholici začali hovoriť o svojej zmene – asociáli z Park Avenue, ale aj umelci, odborníci, bohatí, chudobní, veriaci, agnostici, Indiáni, Eskimáci, veteráni i väzni.
Dnes však všetci títo ľudia a mnoho ďalších triezvo hovoria o tom, ako veľmi sme si všetci alkoholici podobní, keď nakoniec priznáme, že máme ťažkosti.
GRAPEVINE, OKTÓBER 1959
V bezvýchodné situaci jsme si podobni
Na počátku to trvalo čtyři roky, než přineslo společenství AA trvalou střízlivost první alkoholičce. Ženy tvrdily, že jsou odlišné, to samé tvrdili lidé, kteří dopadli pouze na “vysoké dno”. Říkali, že společenství AA pro ně není to pravé. Když se naše vzájemná komunikace zlepšila, zejména díky jim, situace se rapidně změnila.
Proces ztotožnění a osobní proměny nadále pokračoval. Bezdomovci říkali, že jsou odlišní. Mnohem hlasitěji to říkali prominenti. Obdobná tvrzení přicházela od umělců, bohatých, chudých, věřících, agnostiků, Indiánů, Eskymáků, armádních veteránů a od vězňů.
Dnes každý z těchto alkoholiků a velké množství dalších mluví o tom, jak velmi se podobáme jeden druhému, když si přiznáme bezvýchodnost naší situace.
Grapevine, Říjen 1959
24 V ťažkostiach sme rovnakí
Na začiatku trvalo celé štyri roky, kým AA prinieslo trvalú triezvosť čo i len jednej alkoholičke. Ženy hovorili, že ako „zotavujúce sa alkoholičky“ sú odlišné; AA nie je pre ne. Keď sa však komunikácia zdokonalila, najmä medzi samotnými ženami, takýto obraz sa začal meniť.
Proces identifikácie a šírenia myšlienky stále pokračoval. Mnohí alkoholici začali hovoriť o svojej zmene – asociáli z Park Avenue, ale aj umelci, odborníci, bohatí, chudobní, veriaci, agnostici, Indiáni, Eskimáci, veteráni i väzni.
Dnes však všetci títo ľudia a mnoho ďalších triezvo hovoria o tom, ako veľmi sme si všetci alkoholici podobní, keď nakoniec priznáme, že máme ťažkosti.
GRAPEVINE, OKTÓBER 1959
Dátum: 14.12.2014
Vložil: CS_AA
Titulok: Jak to vidí Bill 23
23.
Věřící
Poznali jsme, že každý z nás byl svým způsobem věřící. Víra nám obvykle přinesla stav duše, který je mentální obdobou husí kůže. Každý z nás věřil buď v lidi, pocity, věci, peníze nebo sám sobě.
Mnohdy jsme se přistihli, jak ve zbožné úctě hledíme na západ slunce, na mořskou hladinu nebo na nádhernou květinu. Kdo z nás si někdy nezamiloval nějakou věc nebo lidskou bytost? Nepředstavovaly snad tyto skutečnosti tkanivo, ze kterého jsou utkány naše životy? Mimochodem, neurčovaly snad tyto pocity směr, kterým se ubíraly naše životy.
Bylo by nesmyslné tvrdit, že jsme nebyli schopni cítit důvěru, lásku a úctu k druhým. Víra stála vždy v pozadí našich životů, to nebylo nic jiného.
Anonymní alkoholici str. 54
23 Uctievači všetkého
Zistili sme, že sme boli skutoční uctievači. Vyvoláva to v nás stav „psychickej“ husej kože. Neuctievali sme rôznym spôsobom ľudí, názory, veci, peniaze a seba?
Nehľadeli sme potom (síce s lepším motívom) so zbožnou úctou na západ slnka, more alebo kvet? Kto z nás niečo alebo niekoho nemiloval? Nie sú tieto veci matériou, z ktorej boli vytvorené naše životy? A napokon, neurčujú tieto pocity smer našej existencie?
Nedalo sa povedať, že by sme neboli schopní veriť, milovať alebo uctievať. Do veľkej miery sme žili vierou a skoro ničím iným.
ALCOHOLICS ANONYMOUS, s. 54
Věřící
Poznali jsme, že každý z nás byl svým způsobem věřící. Víra nám obvykle přinesla stav duše, který je mentální obdobou husí kůže. Každý z nás věřil buď v lidi, pocity, věci, peníze nebo sám sobě.
Mnohdy jsme se přistihli, jak ve zbožné úctě hledíme na západ slunce, na mořskou hladinu nebo na nádhernou květinu. Kdo z nás si někdy nezamiloval nějakou věc nebo lidskou bytost? Nepředstavovaly snad tyto skutečnosti tkanivo, ze kterého jsou utkány naše životy? Mimochodem, neurčovaly snad tyto pocity směr, kterým se ubíraly naše životy.
Bylo by nesmyslné tvrdit, že jsme nebyli schopni cítit důvěru, lásku a úctu k druhým. Víra stála vždy v pozadí našich životů, to nebylo nic jiného.
Anonymní alkoholici str. 54
23 Uctievači všetkého
Zistili sme, že sme boli skutoční uctievači. Vyvoláva to v nás stav „psychickej“ husej kože. Neuctievali sme rôznym spôsobom ľudí, názory, veci, peniaze a seba?
Nehľadeli sme potom (síce s lepším motívom) so zbožnou úctou na západ slnka, more alebo kvet? Kto z nás niečo alebo niekoho nemiloval? Nie sú tieto veci matériou, z ktorej boli vytvorené naše životy? A napokon, neurčujú tieto pocity smer našej existencie?
Nedalo sa povedať, že by sme neboli schopní veriť, milovať alebo uctievať. Do veľkej miery sme žili vierou a skoro ničím iným.
ALCOHOLICS ANONYMOUS, s. 54
Dátum: 14.12.2014
Vložil: Jirka (z Nymburka)
Titulok: Re:Jak to vidí Bill 23
Jirka, alkoholik.
Nádherné denní zamyšlení. Přestože jsem z naprosto ateistické rodiny a Bohu u nás téměř nepadlo ani slovo a to jak v dobrém či zlém (tedy až na nadávky typu: "Pane Bože, to snad neni právda!" nebo "Jéžisimarja, už zase zdražili..." :-D), cítil jsem od malička jakousi sílu, která mne nutila hledat něco, co mne přesahuje. Cítil jsem krásu světa na každém rohu. Miloval jsem svět. Pa přišlo období temnoty a já stále hledal to "něco víc". Ať už v alkoholu, nebo i ve spirïtuálních knížkách hnutí new age nebo prostě v závislosti na jiných lidech atd. Občas se zdálo, že už vidím své světlo na konci tunelo, ale nakonec se ukázalo, že je to jen projíždějící vlak. Musel jsem padnout na úplné dno, abych zjistil strašně prostou věc - že Bůh a moje vyšší moc mne nikdy neopustila, to jsem se jen snažil hledat tuhle sílu a krásu tam, kde obvykle štěstí není. Je to prosté, ale někdy tvrvá dlouhá léta, než se k tomu člověk dopracuje. Je to idndividuální cesta každého z nás. Jsem rád, že jsem svoji vyšší moc znovuobjevil a odevzdal se do její péče.
Uvěřil jsem tak silně tomu, že vše, co se mi v životě děje a dělo má své opodstatnění a smysl, že jsem odezvdal této víře veškerou správu nad svým životem. Nemusím všemu rozumnět, ale tiše pozoruji, že zázraky se dějí a mám z toho opravdu někdy husí kůži.
Děkuji, že jste.
Mám vás rád.
Krásnou neděli.
Přeje
Jirka
Nádherné denní zamyšlení. Přestože jsem z naprosto ateistické rodiny a Bohu u nás téměř nepadlo ani slovo a to jak v dobrém či zlém (tedy až na nadávky typu: "Pane Bože, to snad neni právda!" nebo "Jéžisimarja, už zase zdražili..." :-D), cítil jsem od malička jakousi sílu, která mne nutila hledat něco, co mne přesahuje. Cítil jsem krásu světa na každém rohu. Miloval jsem svět. Pa přišlo období temnoty a já stále hledal to "něco víc". Ať už v alkoholu, nebo i ve spirïtuálních knížkách hnutí new age nebo prostě v závislosti na jiných lidech atd. Občas se zdálo, že už vidím své světlo na konci tunelo, ale nakonec se ukázalo, že je to jen projíždějící vlak. Musel jsem padnout na úplné dno, abych zjistil strašně prostou věc - že Bůh a moje vyšší moc mne nikdy neopustila, to jsem se jen snažil hledat tuhle sílu a krásu tam, kde obvykle štěstí není. Je to prosté, ale někdy tvrvá dlouhá léta, než se k tomu člověk dopracuje. Je to idndividuální cesta každého z nás. Jsem rád, že jsem svoji vyšší moc znovuobjevil a odevzdal se do její péče.
Uvěřil jsem tak silně tomu, že vše, co se mi v životě děje a dělo má své opodstatnění a smysl, že jsem odezvdal této víře veškerou správu nad svým životem. Nemusím všemu rozumnět, ale tiše pozoruji, že zázraky se dějí a mám z toho opravdu někdy husí kůži.
Děkuji, že jste.
Mám vás rád.
Krásnou neděli.
Přeje
Jirka
Dátum: 13.12.2014
Vložil: CS_AA
Titulok: Jak to vidí Bill 22
22.
Strach jako prostředek
Hlavní příčinou našich charakterových vad byl a stále ještě je sobecký strach. V první řadě je to strach, že bychom mohli ztratit něco, co již vlastníme nebo nezískáme to, po čem toužíme. Protože jsme náš život vystavěli na základě neuspokojených požadavků, neustále jsme se nacházeli ve stavu frustrace a duševního zmatku. Je to důvod, proč nemůžeme dosáhnout duševního klidu, dokud nenalezneme prostředky ke snížení našich požadavků.
* * * * *
Přes veškerou destruktivní sílu, kterou v sobě strach ukrývá, jsme zjistili, že může být i východiskem k lepší budoucnosti. Strach může být prostředkem k dosažení moudrosti a k získání úcty k druhým lidem. Může nás nasměrovat k získání smyslu pro spravedlnost, ale na druhé straně nás může směrovat k nenávisti. Jestliže získáme více úcty k druhým a více smyslu pro spravedlnost, začneme nacházet lásku, která nám může přinést bolest a přesto ji budeme rozdávat s ochotou. Strach tedy nemusí být nutně destruktivní, protože zkušenosti, které nám přinesou jeho následky, nás mohou vést ke kladným hodnotám.
1. Dvanáct kroků a dvanáct tradic str. 76
2. Grapevine, Leden 1962
22 Strach ako odrazový mostík
Hlavným spúšťačom našich nedostatkov bol egocentrický strach – predovšetkým strach, že stratíme niečo, čo už vlastníme, alebo nedostaneme niečo, na čo si robíme ná¬rok. Ak sme žili na základe neuspokojených požiadaviek, nachádzali sme sa v ustavičnom stave zmätku a frustrácie. Preto sme nemohli nájsť pokoj dovtedy, kým sme nenašli spôsoby, ako obmedziť tieto požiadavky.
««« »»»
Aj keď sa vo všeobecnosti strach spája s deštrukciami, zistili sme, že môže byť aj východiskovým bodom pre lepšie veci. Môže sa stať odrazovým mostíkom k rozvážnosti a patričnému rešpektu k ľuďom. Môže ukázať cestu k spravodlivosti, ale rovnako aj cestu k nenávisti. Čím viac dokážeme ľudí rešpektovať a sme spravodlivejší, tým viac nachádzame lásku, ktorá dokáže veľa pretrpieť, no napriek tomu ju možno slobodne dávať. Strach teda nemusí byť vždy deštruktívny; poučenie sa z jeho dôsledkov nás môže viesť k pozitívnym hodnotám.
1. TWELVE AND TWELVE, ss. 77-78
2. GRAPEVINE, JANUÁR 1962
Strach jako prostředek
Hlavní příčinou našich charakterových vad byl a stále ještě je sobecký strach. V první řadě je to strach, že bychom mohli ztratit něco, co již vlastníme nebo nezískáme to, po čem toužíme. Protože jsme náš život vystavěli na základě neuspokojených požadavků, neustále jsme se nacházeli ve stavu frustrace a duševního zmatku. Je to důvod, proč nemůžeme dosáhnout duševního klidu, dokud nenalezneme prostředky ke snížení našich požadavků.
* * * * *
Přes veškerou destruktivní sílu, kterou v sobě strach ukrývá, jsme zjistili, že může být i východiskem k lepší budoucnosti. Strach může být prostředkem k dosažení moudrosti a k získání úcty k druhým lidem. Může nás nasměrovat k získání smyslu pro spravedlnost, ale na druhé straně nás může směrovat k nenávisti. Jestliže získáme více úcty k druhým a více smyslu pro spravedlnost, začneme nacházet lásku, která nám může přinést bolest a přesto ji budeme rozdávat s ochotou. Strach tedy nemusí být nutně destruktivní, protože zkušenosti, které nám přinesou jeho následky, nás mohou vést ke kladným hodnotám.
1. Dvanáct kroků a dvanáct tradic str. 76
2. Grapevine, Leden 1962
22 Strach ako odrazový mostík
Hlavným spúšťačom našich nedostatkov bol egocentrický strach – predovšetkým strach, že stratíme niečo, čo už vlastníme, alebo nedostaneme niečo, na čo si robíme ná¬rok. Ak sme žili na základe neuspokojených požiadaviek, nachádzali sme sa v ustavičnom stave zmätku a frustrácie. Preto sme nemohli nájsť pokoj dovtedy, kým sme nenašli spôsoby, ako obmedziť tieto požiadavky.
««« »»»
Aj keď sa vo všeobecnosti strach spája s deštrukciami, zistili sme, že môže byť aj východiskovým bodom pre lepšie veci. Môže sa stať odrazovým mostíkom k rozvážnosti a patričnému rešpektu k ľuďom. Môže ukázať cestu k spravodlivosti, ale rovnako aj cestu k nenávisti. Čím viac dokážeme ľudí rešpektovať a sme spravodlivejší, tým viac nachádzame lásku, ktorá dokáže veľa pretrpieť, no napriek tomu ju možno slobodne dávať. Strach teda nemusí byť vždy deštruktívny; poučenie sa z jeho dôsledkov nás môže viesť k pozitívnym hodnotám.
1. TWELVE AND TWELVE, ss. 77-78
2. GRAPEVINE, JANUÁR 1962
Dátum: 11.12.2014
Vložil: CS_AA
Titulok: Ako to vidí Bill 21
21.
Opět jsme občany
“V prvním roce střízlivosti každý z nás, mám na mysli toho, kdo se snaží získat z programu co nejvíce, stráví velké množství času při práci na Dvanácti krocích. Byl to i můj případ a kdybych vynaložil menší úsilí, s největší pravděpodobností bych nezůstal střízlivý.
Ale dříve či později se většina z nás setká s dalšími povinnostmi a závazky vůči rodině, přátelům a společnosti. Jistě si vzpomenete, že Dvanáctý krok obsahuje následující slova: “uplatňovat tyto principy ve všech našich záležitostech.
Proto si myslím, že volba, kdy přijmout konkrétní práci Dvanáctého kroku je pouze a jenom na vás. Nikdo vám nemůže říci, co máte v daném okamžiku udělat.
Avšak vím, že v určitém okamžiku se od vás očekává mnohem víc než pouhé předávání poselství AA druhým alkoholikům. Ve společenství AA nesměřujeme pouze ke střízlivosti, ale snažíme se, abychom se znovu stali občany ve světě, který jsme kdysi odvrhli a který vyvrhl nás. To je hlavní cíl cesty, na které je Dvanácký krok první a nikoliv poslední etapou.”
Dopis, 1959
21 Opäť občania
„Každý z nás, to znamená všetci tí, ktorým sa z programu podarí vyťažiť čo najviac, venujú prvé roky veľa času práci na Dvanástich krokoch. Platí to aj o mne. Keby som na nich pracoval menej, pravdepodobne by som nezostal triezvy.“
„Skôr či neskôr má väčšina z nás ďalšie záväzky – voči rodine, priateľom a krajine. Ako si spomínate, program Dvanástich krokov sa tiež týka uplatňovania týchto prin-cípov vo všetkých našich záležitostiach. Preto si myslím, že rozhodnutie, či budete pracovať na Dvanástich krokoch, musíte hľadať vo vlastnom svedomí. Nikto iný vám nemô¬že s istotou povedať, čo by ste mali robiť v určitom čase.“
„Viem len toľko, že do istej miery sa od vás očakáva, aby ste niesli posolstvo AA iným alkoholikom. V programe AA nám nejde iba o triezvosť; snažíme sa tiež byť občanmi sveta, ktorý sme odmietli, a sveta, ktorý odmietol nás. Takýto postoj je veľmi dôležitý. Práca na Dvanástich krokoch je prvým, ale nie posledným krokom k jeho dosiahnutiu.“
1. LETTER, 1959
Opět jsme občany
“V prvním roce střízlivosti každý z nás, mám na mysli toho, kdo se snaží získat z programu co nejvíce, stráví velké množství času při práci na Dvanácti krocích. Byl to i můj případ a kdybych vynaložil menší úsilí, s největší pravděpodobností bych nezůstal střízlivý.
Ale dříve či později se většina z nás setká s dalšími povinnostmi a závazky vůči rodině, přátelům a společnosti. Jistě si vzpomenete, že Dvanáctý krok obsahuje následující slova: “uplatňovat tyto principy ve všech našich záležitostech.
Proto si myslím, že volba, kdy přijmout konkrétní práci Dvanáctého kroku je pouze a jenom na vás. Nikdo vám nemůže říci, co máte v daném okamžiku udělat.
Avšak vím, že v určitém okamžiku se od vás očekává mnohem víc než pouhé předávání poselství AA druhým alkoholikům. Ve společenství AA nesměřujeme pouze ke střízlivosti, ale snažíme se, abychom se znovu stali občany ve světě, který jsme kdysi odvrhli a který vyvrhl nás. To je hlavní cíl cesty, na které je Dvanácký krok první a nikoliv poslední etapou.”
Dopis, 1959
21 Opäť občania
„Každý z nás, to znamená všetci tí, ktorým sa z programu podarí vyťažiť čo najviac, venujú prvé roky veľa času práci na Dvanástich krokoch. Platí to aj o mne. Keby som na nich pracoval menej, pravdepodobne by som nezostal triezvy.“
„Skôr či neskôr má väčšina z nás ďalšie záväzky – voči rodine, priateľom a krajine. Ako si spomínate, program Dvanástich krokov sa tiež týka uplatňovania týchto prin-cípov vo všetkých našich záležitostiach. Preto si myslím, že rozhodnutie, či budete pracovať na Dvanástich krokoch, musíte hľadať vo vlastnom svedomí. Nikto iný vám nemô¬že s istotou povedať, čo by ste mali robiť v určitom čase.“
„Viem len toľko, že do istej miery sa od vás očakáva, aby ste niesli posolstvo AA iným alkoholikom. V programe AA nám nejde iba o triezvosť; snažíme sa tiež byť občanmi sveta, ktorý sme odmietli, a sveta, ktorý odmietol nás. Takýto postoj je veľmi dôležitý. Práca na Dvanástich krokoch je prvým, ale nie posledným krokom k jeho dosiahnutiu.“
1. LETTER, 1959
Dátum: 12.12.2014
Vložil: kris
Titulok: Re:Ako to vidí Bill 21
Kris, alkoholička.
Prvé roky som venovala práci na programe oveľa menej času, než teraz. Chvíľku mi trvalo, kým som prišla na to, že je to pre mňa jediný spôsob, ako si zachovať emocionálnu triezvosť a že vedľajším produktom práce na Krokoch a služby je radosť a vnútorný pokoj, nech už sú vonkajšie podmienky akékoľvek.
Čo sa týka uplatňovania týchto princípov vo všetkých mojich záležitostiach, nuž príde mi to priam logické. Myslím, že AA nemajú vyhradený monopol na láskavosť a toleranciu len voči alkoholikom. Dokonca pôvodné znenie 12.Kroku znelo: „a pomáhať ostatným, ktorí ešte stále trpia“. Dnes nemám potrebu deliť ľudí na „našich“ alkoholikov a „ cudzích normošov“. Ostatne, ukážte mi v tomto svete jedného úplne zdravého človeka :-) Bolo by to rovnako absurdné, ako sa „kamarátiť“ len s tými, ktorí si „zaslúžia“ moju priazeň, či záujem a ignorovať, či pohr´dať ostatnými... Tento program ma vedie k hľadaniu toho, čo mám s druhými spoločné a nie toho, čím sa od ostatných líšim. Vďakabohu, dnes si už dokážem nájsť spoločnú reč aj s ľudmi, ktorí nemusia byť v AA. Ale všetko toto som sa naučila tu, v Spoločenstve. A pre istotu si sem chodím tieto základy pre šťastný a naplnený život opakovať denne. Naučila som nespoliehať na svoju myseľ, ani na svoju pamäť, opakovane ma sklamali, nuž sa udržiavam v spojení, aby som nestratila správny smer. Stay connected to be well protected :)
Prvé roky som venovala práci na programe oveľa menej času, než teraz. Chvíľku mi trvalo, kým som prišla na to, že je to pre mňa jediný spôsob, ako si zachovať emocionálnu triezvosť a že vedľajším produktom práce na Krokoch a služby je radosť a vnútorný pokoj, nech už sú vonkajšie podmienky akékoľvek.
Čo sa týka uplatňovania týchto princípov vo všetkých mojich záležitostiach, nuž príde mi to priam logické. Myslím, že AA nemajú vyhradený monopol na láskavosť a toleranciu len voči alkoholikom. Dokonca pôvodné znenie 12.Kroku znelo: „a pomáhať ostatným, ktorí ešte stále trpia“. Dnes nemám potrebu deliť ľudí na „našich“ alkoholikov a „ cudzích normošov“. Ostatne, ukážte mi v tomto svete jedného úplne zdravého človeka :-) Bolo by to rovnako absurdné, ako sa „kamarátiť“ len s tými, ktorí si „zaslúžia“ moju priazeň, či záujem a ignorovať, či pohr´dať ostatnými... Tento program ma vedie k hľadaniu toho, čo mám s druhými spoločné a nie toho, čím sa od ostatných líšim. Vďakabohu, dnes si už dokážem nájsť spoločnú reč aj s ľudmi, ktorí nemusia byť v AA. Ale všetko toto som sa naučila tu, v Spoločenstve. A pre istotu si sem chodím tieto základy pre šťastný a naplnený život opakovať denne. Naučila som nespoliehať na svoju myseľ, ani na svoju pamäť, opakovane ma sklamali, nuž sa udržiavam v spojení, aby som nestratila správny smer. Stay connected to be well protected :)
Dátum: 10.12.2014
Vložil: CS_AA
Titulok: Ako to vidí Bill 20
20.
Světlo, které vychází z modlitby
Bože, dej mi klid přijmout to, co změnit nemohu, odvahu změnit to, co změnit mohu a moudrost jedno od druhého rozpoznat.
* * * * *
Ceníme si “Modlitby o poklid” proto, že vnáší nové světlo do našeho života. Světlo, které nám může pomoci zbavit se našeho starého, smrtelně nebezpečného zvyku klamat sebe sama.
Ve světle této modlitby zjišťujeme, že správně přijatá porážka nemusí nutně znamenat neštěstí. Pochopili jsme, že nemusíme před problémy utíkat a že není nutné, abychom vynakládali větší sílu k překonání nepřízně osudu. Vynaložení větší síly by před nás pouze začalo stavět překážky rychlostí, která by byla větší než rychlost, kterou bychom je stačili odstraňovat.
Grapevine, Březen 1962
20 Svetlo modlitby
„Bože, daj nám vyrovnanosť, aby sme prijali to, čo zmeniť nemôžeme, odvahu, aby sme zmenili to, čo zmeniť môže¬me, a múdrosť, aby sme vedeli odlíšiť jedno od druhého.“
««« »»»
Ceníme si našu „Modlitbu vyrovnanosti,“ pretože nám pri¬náša nové svetlo, ktoré môže odstrániť minulosť a takmer smrtiaci návyk ohlupovania samých seba.
Vo svetle tejto modlitby vidíme, že porážka, ktorú správne prijmeme, nemusí byť katastrofou. Teraz vieme, že nemu¬síme utekať preč, a nepriazeň osudu prekonávať ničiacou silou buldozéra, ktorý môže pred nami hromadiť prekážky rýchlejšie, než môžu byť odstránené.
GRAPEVINE, AUGUST 1962
Světlo, které vychází z modlitby
Bože, dej mi klid přijmout to, co změnit nemohu, odvahu změnit to, co změnit mohu a moudrost jedno od druhého rozpoznat.
* * * * *
Ceníme si “Modlitby o poklid” proto, že vnáší nové světlo do našeho života. Světlo, které nám může pomoci zbavit se našeho starého, smrtelně nebezpečného zvyku klamat sebe sama.
Ve světle této modlitby zjišťujeme, že správně přijatá porážka nemusí nutně znamenat neštěstí. Pochopili jsme, že nemusíme před problémy utíkat a že není nutné, abychom vynakládali větší sílu k překonání nepřízně osudu. Vynaložení větší síly by před nás pouze začalo stavět překážky rychlostí, která by byla větší než rychlost, kterou bychom je stačili odstraňovat.
Grapevine, Březen 1962
20 Svetlo modlitby
„Bože, daj nám vyrovnanosť, aby sme prijali to, čo zmeniť nemôžeme, odvahu, aby sme zmenili to, čo zmeniť môže¬me, a múdrosť, aby sme vedeli odlíšiť jedno od druhého.“
««« »»»
Ceníme si našu „Modlitbu vyrovnanosti,“ pretože nám pri¬náša nové svetlo, ktoré môže odstrániť minulosť a takmer smrtiaci návyk ohlupovania samých seba.
Vo svetle tejto modlitby vidíme, že porážka, ktorú správne prijmeme, nemusí byť katastrofou. Teraz vieme, že nemu¬síme utekať preč, a nepriazeň osudu prekonávať ničiacou silou buldozéra, ktorý môže pred nami hromadiť prekážky rýchlejšie, než môžu byť odstránené.
GRAPEVINE, AUGUST 1962
Dátum: 10.12.2014
Vložil: chimanal
Titulok: Jak to vidí Bill 19./Ako to vidí Bill 19
Víno úspěchu...
Michaela alkoholička,
Občas,když se setkám se svými kamarády z minulosti, slyším na svou adresu chválu.U těchto lidí se mi daří nebrat si to osobně, mám to spojené s tím, že si myslí, že to zvládám pomocí vůle .Ráda bych jim řekla jak to je, ale nepochopili by (zkušenost:-) ..tak vždy jen tak v meziřeči pronesu,že na to nejsem sama a taky že se snažím na sobě pracovat.Dál se o tom nebavím.Hezká slova kolem mě proplouvaj aniž bych měla potřebu chytat je do sítí a šít si z nich kabát.
Ale v našem společenství je to jiné.Někdy než promluvím,upřímně se modlím o to co říct.Když přijde odezva,nemám problém říct 'to ne já,to má VM'..Ale když něco nečekaně vystřelím a přijde moc pěkná odezva..rostu.:-)..Do výšky,do šířky,skoro se vznáším...Učím se říkat si 'Míšo,pojď dolů'...:-) a když to nezabere na poprvé,jdu k zrcadlu a větu zopakuji..Míšo!!!
notak! :-)
Neumím stím zacházet,ego roste a pak ubližuje..Stačí opravdu jen málo k tomu,abych stejně rychle jak jsem vystřelila nahoru tak spadla tvrdě dolů..
Pěkný den CS...
Michaela alkoholička,
Občas,když se setkám se svými kamarády z minulosti, slyším na svou adresu chválu.U těchto lidí se mi daří nebrat si to osobně, mám to spojené s tím, že si myslí, že to zvládám pomocí vůle .Ráda bych jim řekla jak to je, ale nepochopili by (zkušenost:-) ..tak vždy jen tak v meziřeči pronesu,že na to nejsem sama a taky že se snažím na sobě pracovat.Dál se o tom nebavím.Hezká slova kolem mě proplouvaj aniž bych měla potřebu chytat je do sítí a šít si z nich kabát.
Ale v našem společenství je to jiné.Někdy než promluvím,upřímně se modlím o to co říct.Když přijde odezva,nemám problém říct 'to ne já,to má VM'..Ale když něco nečekaně vystřelím a přijde moc pěkná odezva..rostu.:-)..Do výšky,do šířky,skoro se vznáším...Učím se říkat si 'Míšo,pojď dolů'...:-) a když to nezabere na poprvé,jdu k zrcadlu a větu zopakuji..Míšo!!!
notak! :-)
Neumím stím zacházet,ego roste a pak ubližuje..Stačí opravdu jen málo k tomu,abych stejně rychle jak jsem vystřelila nahoru tak spadla tvrdě dolů..
Pěkný den CS...
Dátum: 09.12.2014
Vložil: CS_AA
Titulok: Jak to vidí Bill 19./Ako to vidí Bill 19
19.
Opojeni úspěchem
Nepříjemné a neočekávané problémy nejsou jediné, které po nás požadují, abychom se ovládali. Obdobně je potřeba, abychom byli ostražití v okamžiku, kdy začínáme dosahovat určitý stupeň společenského uznání a úspěchu v oblasti materiálního zabezpečení, protože nikdo jiný nemá tolik rád osobní triumf jako my alkoholici. Opájeli jsme se úspěchem stejně, jako jsme se opájeli vínem, které nikdy nás nikdy nezklamalo v okamžicích, kdy jsme chtěli prohloubit naši radost. Oslepeni pýchou a sebejistotou jsme si hráli na naduté potentáty.
Nyní, když jsme vystřízlivěli ve společenství AA a vybojovali si zpět uznání našich přátel a obchodních partnerů, zjišťujeme, že si potřebujeme neustále udržovat určitý stupeň ostražitosti. Naší pojistkou proti nebezpečné hře na naduté velikáše je, že máme možnost se neustále kontrolovat tím, že si budeme připomínat, že jsme dnes střízliví díky milosti Boží, že jakýkoliv osobní úspěch, kterého bychom mohli dosáhnout, je spíš úspěchem Božím než náším vlastním.
Dvanáct kroků a dvanáct tradic str. 91-92
19 Víno úspechu
Nepríjemné alebo neočakávané problémy nie sú jedinými vecami, ktoré si vyžadujú sebaovládanie. Rovnako opatrní potrebujeme byť, keď začíname dosahovať istú mieru dôležitosti a materiálneho úspechu. Nikto z ľudí nemilo¬val osobné triumfy viac ako my! Pili sme z úspechu ako z vína, ktoré nikdy nezlyhalo v povznášaní. Oslepení pyš¬nou sebadôverou sme boli náchylní hrať dôležitých ľudí.
Teraz, keď sme sa stali AA, sme triezvi a získavame opäť úctu našich priateľov a kolegov. Zisťujeme však, že sa neustále musíme cvičiť v bdelosti. Pred veľkým nebez¬pečenstvom „nafúkanosti“ sa môžeme poistiť iba častým zastavením sa a pripomínaním si, že dnes sme triezvi iba z Božej milosti, a všetok úspech, ktorý sme dosiahli, je viac Jeho ako naším.
1. TWELVE AND TWELVE, s. 94
Opojeni úspěchem
Nepříjemné a neočekávané problémy nejsou jediné, které po nás požadují, abychom se ovládali. Obdobně je potřeba, abychom byli ostražití v okamžiku, kdy začínáme dosahovat určitý stupeň společenského uznání a úspěchu v oblasti materiálního zabezpečení, protože nikdo jiný nemá tolik rád osobní triumf jako my alkoholici. Opájeli jsme se úspěchem stejně, jako jsme se opájeli vínem, které nikdy nás nikdy nezklamalo v okamžicích, kdy jsme chtěli prohloubit naši radost. Oslepeni pýchou a sebejistotou jsme si hráli na naduté potentáty.
Nyní, když jsme vystřízlivěli ve společenství AA a vybojovali si zpět uznání našich přátel a obchodních partnerů, zjišťujeme, že si potřebujeme neustále udržovat určitý stupeň ostražitosti. Naší pojistkou proti nebezpečné hře na naduté velikáše je, že máme možnost se neustále kontrolovat tím, že si budeme připomínat, že jsme dnes střízliví díky milosti Boží, že jakýkoliv osobní úspěch, kterého bychom mohli dosáhnout, je spíš úspěchem Božím než náším vlastním.
Dvanáct kroků a dvanáct tradic str. 91-92
19 Víno úspechu
Nepríjemné alebo neočakávané problémy nie sú jedinými vecami, ktoré si vyžadujú sebaovládanie. Rovnako opatrní potrebujeme byť, keď začíname dosahovať istú mieru dôležitosti a materiálneho úspechu. Nikto z ľudí nemilo¬val osobné triumfy viac ako my! Pili sme z úspechu ako z vína, ktoré nikdy nezlyhalo v povznášaní. Oslepení pyš¬nou sebadôverou sme boli náchylní hrať dôležitých ľudí.
Teraz, keď sme sa stali AA, sme triezvi a získavame opäť úctu našich priateľov a kolegov. Zisťujeme však, že sa neustále musíme cvičiť v bdelosti. Pred veľkým nebez¬pečenstvom „nafúkanosti“ sa môžeme poistiť iba častým zastavením sa a pripomínaním si, že dnes sme triezvi iba z Božej milosti, a všetok úspech, ktorý sme dosiahli, je viac Jeho ako naším.
1. TWELVE AND TWELVE, s. 94
Dátum: 10.12.2014
Vložil: Jirka (z Nymburka)
Titulok: Re:Jak to vidí Bill 19./Ako to vidí Bill 19
Jirka, alkoholik.
Tahle stránka z Billa je jedna z mých nejoblíbenějších. A taky mi tak trochu nahání strach. Protože se mne niterně dotýká. Nedávno jsem volal svému kamarádovi z AA, abych se mu vypovídal se svými pocity a načapal jsem se u toho, jak mu říkám, že "jsem nikdy neuměl zacházet s uspěchem." Úplně se děsím děsím rostoucího ega spojeného s nově nabitou sebejistotou, která se mi díky programu AA dostává. Jako egocentrik s komplexem méněcennosti byla moje veškerá pozornost upnutá k dosahování osobního uznání po dlouhá léta. Stal se ze mne lovec a s jídlem rostla chuť. Možná jsem zažil chvíli dobu, kdy jsem byl vybalancovaný a měl jsem dostatek všecho pro klidný a harmonický život. Ale moje nemoc, moje nemocné instinktiy neznaly hranic. Chtěl jsem víc všeho i uspěchu a nakonci toho byl pád na dno, držkopád z výšin pomyslného zámku na hliněnou dlažbu chatrče. Dnes jsem střízlivý a mám vše, co potřebuji ke spokojenému životu. Není třeba se štvát za ničím dalším. Střežím se pocitů, stavů, chtění a tužeb, které by mne sváděli ke starému způsobu života. A jako že mám tendence jít za hrance pokory a zdravé sebejistoty. Nikdy nechci opustit AA, své kamarády ze společenství, své sponzory. Nikdy nechci být bez sponzora a přátel, kteří mi můžou pomoci vycházet dnes a denně z nadusti a pýchy. Modlím se za to, abych zůstal nohama na zemi.
Děkuji Ti Bože za to co mám, za Tvou milost. Nic z toho, co mám nemám jen svoji vlasntí zásluhou. je to Tůj dar.
S díky v srdci
Jirka z Nymburka
Tahle stránka z Billa je jedna z mých nejoblíbenějších. A taky mi tak trochu nahání strach. Protože se mne niterně dotýká. Nedávno jsem volal svému kamarádovi z AA, abych se mu vypovídal se svými pocity a načapal jsem se u toho, jak mu říkám, že "jsem nikdy neuměl zacházet s uspěchem." Úplně se děsím děsím rostoucího ega spojeného s nově nabitou sebejistotou, která se mi díky programu AA dostává. Jako egocentrik s komplexem méněcennosti byla moje veškerá pozornost upnutá k dosahování osobního uznání po dlouhá léta. Stal se ze mne lovec a s jídlem rostla chuť. Možná jsem zažil chvíli dobu, kdy jsem byl vybalancovaný a měl jsem dostatek všecho pro klidný a harmonický život. Ale moje nemoc, moje nemocné instinktiy neznaly hranic. Chtěl jsem víc všeho i uspěchu a nakonci toho byl pád na dno, držkopád z výšin pomyslného zámku na hliněnou dlažbu chatrče. Dnes jsem střízlivý a mám vše, co potřebuji ke spokojenému životu. Není třeba se štvát za ničím dalším. Střežím se pocitů, stavů, chtění a tužeb, které by mne sváděli ke starému způsobu života. A jako že mám tendence jít za hrance pokory a zdravé sebejistoty. Nikdy nechci opustit AA, své kamarády ze společenství, své sponzory. Nikdy nechci být bez sponzora a přátel, kteří mi můžou pomoci vycházet dnes a denně z nadusti a pýchy. Modlím se za to, abych zůstal nohama na zemi.
Děkuji Ti Bože za to co mám, za Tvou milost. Nic z toho, co mám nemám jen svoji vlasntí zásluhou. je to Tůj dar.
S díky v srdci
Jirka z Nymburka
